Biodynamická terapie          Práce s traumatem

Mgr. Danuta Sliwková, psycholog

Prosím, abyste bez mého vědomí nekopírovali a nešířili obsah tohoto článku.  

Kraniosakrální biodynamika je holistickou metodou, která pracuje s naším fyzickým tělem a všemi jeho dalšími vrstvami - myšlenkovou, emoční, energetickou a duchovní. Samotný název je odvozen od slova cranium - lebka a sacrum - kost křížová. Biodynamika vychází z předpokladu, že pro zdravé fungování je třeba, aby dech života volně proudil. Dech života je základní životní energií, která vše uvádí do pohybu a díky které jsme naživu.

Základním jevem, se kterým pracujeme je pohyb - vnitřní pulzace buněk, dýchání tkání. Každá buňka v našem těle potřebuje stále projevovat pohyb, rytmicky pulzovat, dýchat. Tato funkce ovlivňuje zdraví lidského organismu. Základním projevem všech živých organismů je tedy projevovat pohyb. Některé tkáně vnímáme jako natolik pevné (např. kosti a zuby), že by nás ani nenapadlo, že také pulzují, rozpínají se a smršťují.

Na počátku 20. století zkoumal doktor William Sutherland rozpojené kosti lidské lebky ve školní laboratoři. Bylo mu vštěpováno, že lebeční kosti dospělého člověka se nepohybují, protože švy srůstají. Během pozorování jednotlivých švů mu ale bleskla hlavou myšlenka, že mu připomínají rybí žábry, a proto by vlastně mohly sloužit k nějakému druhu respirace, čili dýchání. Rozhodl se tuto domněnku prakticky ověřit. Pro tento účel si vyrobil zvláštní helmu z obvazů, kožených přezek a destiček, které se po nasazení na hlavu stáhly a zafixovaly, čímž se zabránilo potenciálnímu pohybu kostí. Po velmi krátké době se objevily silné bolesti hlavy, napětí v hlavě, zažívací obtíže, výkyvy nálad, dezorientace a další. Doktor Sutherland takto došel k závěru, že i kosti se hýbou a tento pohyb má důležitou funkci.

Doktor Sutherland přišel také na to, že pohyb lebečních kostí je úzce provázán i s jinými tkáněmi. Systém mozkových blan, který pokrývá povrch lebečních kostí, je součástí tohoto jevu. Centrální nervový systém (mozek a mícha) a mozkomišní mok, ve kterém se tento systém vznáší, se také rytmicky pohybují. Křížová kost (sacrum) je propojená s lebkou prostřednictvím durálního vaku - vnějšího obalu míchy - tvořeného tvrdou plenou mozkovou. V jádru našeho těla tedy funguje důležitá infrastruktura tekutin a tkání, v nichž probíhá jemný rytmický pohyb. Citlivé ruce terapeuta dokáží tento jemný pohyb zachytit a dále s ním pracovat. Významnou roli v projevu a šíření dechu života odehrává mozkomišní mok (tekuté světlo). Jakmile dech života vstoupí do řečiště mozkomišního moku, vyvolává vlnový pohyb, který má velký význam v přenosu dechu života po celém těle. Dokud se projevuje, zůstává člověk naživu.

Od momentu samotného početí jsme ovlivňováni různými podněty, které v nás zanechávají stopy. Tyto stresory v podobě traumatických zážitků, úrazů nebo nemocí postupem času způsobí nárůstání vnitřního napětí, staženost nervové soustavy a vytvoří se jakási energetická cysta, čili uzel. Tento uzel omezuje na určitých úrovních volný tok dechu života. Nicméně pod povrchem těchto omezení je stále přítomno zdraví. Kraniosakrální biodynamika dovoluje ponořit se pod všechny vrstvy a spojit se opět se svým zdrojem, se svou původní esencí. Díky kontaktování určitých míst na těle klienta se postupně dostáváme k jádru problémů, potvrzuje se tedy klíčový vztah mezi pamětí a tělesnými projevy. Traumatická zkušenost je charakteristická tím, že je náš organismus zahlcený a reaguje pocitem bezmoci a ochromení. Pokud nemáme žádnou šanci situaci změnit, náš systém se zhroutí. Traumatická vzpomínka je následně vytěsněná a člověk je nucen toto vytěsněné neustále opakovat. Úkolem terapeuta je vytvářet takové podmínky, aby se vrozená síla klienta rozproudila a rozjel se proces vnitřní proměny. Všichni hluboko v sobě máme touhu po spojení se sebou samým, touhu vytrvat, uspět a žít. Pevná víra nám dovoluje krok za krokem tuto touhu naplňovat.

V kraniosakrální biodynamice nahlížíme na zdraví jako na stav nebo princip, který je vždy přítomen a neustále organizuje a obnovuje lidské tělo. V samotném dechu života, který je výchozím pořádajícím a řídícím principem na buněčné úrovni, je obsažen základní vzorec zdraví. Přítomnost plných a vyvážených rytmů, jež vyvolává dech života, je příznakem zdravého organismu. Tento jemný rytmický pohyb není pod vědomou svalovou kontrolou. Původ všech příznaků a patologických stavů na fyziologické i psychické úrovni lze vysledovat v narušení cirkulace dechu života (primární respirace). V těle se objevuje mnoho dalších rytmů, jako např. srdeční tlukot nebo dýchání, ty jsou ale považovány za sekundární, neboť nejsou prvotní příčinou projevu života. Bez dechu života by se tyto druhotné rytmy nemohly projevit.

V jiných kulturách světa se s tímto jevem také pracuje. Čínská medicína a indická ajurvéda pracují s neviditelnými rytmy v těle, které jsou vyvolány tokem jakési životní energie. Lebeční manipulace je také známá od starých Egypťanů a na území Peru o ní byly nalezeny zmínky už 2000 let před naším letopočtem.

Průběh terapeutického sezení

Během biodynamického sezení klient leží na zádech nebo na boku na lehátku, v případě potřeby může ležet na břiše nebo i sedět. Terapeut kontaktuje svými rukami určitá místa na těle klienta, aby mohl naslouchat jednotlivým rytmům v těle. Pracuje se po celé délce páteře od kostrče až po krční část, na celé lebce a občas také kdekoliv jinde na těle, pokud se tam objeví zdroj obtíží. Postupně dochází k uvolňování napětí, ukazují se zadržované napěťové vzorce, mohou se vyplavovat emoce, vzpomínky, opakující se myšlenky. Vše, co se ukáže, je vítáno a postupně zpracováváno v atmosféře bezpečí a přijetí.

Každé ošetření bývá jiné, občas mlčíme, jindy celou dobu mluvíme, smějeme se, někdy se stane, že klient celé ošetření spí a dochází k regeneraci na velmi hlubokých úrovních. Spánek není ničemu na překážku. Obvyklým jevem je i to, že tělo klienta začne projevovat různé i neobvyklé pohyby, cukání, třesení. Klient může pociťovat proudy horka, chladu, tlak v některých místech, pocity rozpínání nebo smršťování atd. Vybíjejí se stará napětí a uvolňují se mnoho let nezpracovaná traumata. Jde ale o to, aby nedocházelo k přehlcení, a proto terapeut vždy vede klienta k jeho zdrojům, čili tomu, co nám pomáhá, uklidňuje nás, působí nám radost a vyvolává v nás pocit bezpečí a jistoty.

Na biodynamice mně fascinuje to, že není třeba všechno do detailu rozebírat, věnovat se všem zážitkům, myšlenkám, fyzickým neduhům. Pokud totiž dovolíme našemu systému pracovat v tichu a klidu, tak se začne sám uvolňovat, zbavovat napětí a obtíží. Přirovnávám to ke koši - když vyhazujeme odpadky, vysypeme všechno najednou a už nemusíme probírat jednotlivé položky. 

     Zdroje

Pojem zdroj a zdrojování používám často. Jde o velice jednoduchý seberegulační mechanismus, který nám zajistí klid, pohodlí, radost, vymezení vlastních hranic. Bránou k němu je uvědomit si, co mi v daný moment udělá dobře, co mi teď v tuto chvíli pomůže. Prosté a rychlé. To, co mi naskočí, tak to je právě ono. Nejkrásnější na tom je, že to může být cokoliv: několikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout, projít se v parku, sednout si a dát si oblíbený čaj, namalovat obrázek, zavolat kamarádce a popovídat si, zadívat se na stromy, uběhnout kilometr, obejmout partnera... 

V pozadí se v nás odehraje proces, že máme situaci pod kontrolou a můžeme sami změnit, co se s námi aktuálně děje. Naše nervová soustava tak ihned přenastavuje vzorec chování na "já můžu" čili nejsem obětí situace, lidí, okolností, ale právě naopak. Pokud zvolíme tuto cestu, věci v našem životě se rozhýbou a vyjdeme ze zajetých kolejí. Ideální je neustále zdroje obměňovat a mít jich velkou databázi v záloze (to, co nás zdrojovalo před rokem už teď nemusí fungovat). Oceníme to zejména v situacích, kdy toho máme až nad hlavu, něco se nám stane, nebo někomu nám blízkému. Najednou zjistíme, že ikdyž se děje něco náročného, šíleného a těžkého, tak to zvládáme lépe, s větší lehkostí a nadhledem. Stavy zahlcení strachem, panikou, nehybným zmražením, smutkem, zuřivostí postupně slábnou, nesrazí nás v takové intenzitě, jako to vždy bývalo. 

Ti, kteří jsou často unavení, bezmocní, zahlcení smutkem, ve stavu zamrznutí, rozplizlí v bezbřehé nečinnosti, tak postupně cítí příliv energie, nápadů,  možností, kontaktů s lidmi a mají sílu a odvahu něco dělat a vytvářet. Stávají se více aktivní, jistější a cítí se v tom dobře. Naopak ti, kteří mají tendenci být často pod tlakem, ve stresu, v neustálé aktivitě, milují výkony, adrenalinové sporty, workoholici..., tak se postupně zklidňují, zpomalují, prožívají daný okamžik a neustálou aktivitu střídají s relaxací. 

Terapie traumatu - Wilhelm Reich, Bessel van der Kolk, Alexander Lowen, Peter Levine, Stephen Porges, David Boadella

Existuje úzký vztah mezi pamětí a tělesnými projevy. Mozek je programován duševními zkušenostmi, které mají svůj odraz v těle. Můžeme tedy využít vědomí fyzického těla a doteků jako klíče k uzdravení zraněných částí nás samotných. Neurologové zjistili, že lidé s posttraumatickým syndromem mají atrofované části mozku zodpovědné za sebeuvědomování a vnímání vlastního těla. Jejich tělo (mozek) se naučilo samo sebe uzamykat, být v určitém odpojení od sebe sama a díky tomu se chránit před bolestnými zážitky z minulosti. Takový mozek ale má zodpovídat za přenos radosti, smysluplnosti, sounáležitosti a to se neděje. Neláska k sobě a negativní posuzování sebe sama vede k nárůstu vnitřního napětí, které ochromuje naše fungování, znemožňuje učení a zkoušení nových věcí.

Wilhelm Reich a Peter Levine a jejich revoluční přístup ke zpracování traumatu prokázal, že celý náš organismus - tělo, mysl, duše a duch jsou jednotou a pokud dojde k jeho ohrožení, nastane "zacyklení" - organismus se začne chovat jako by i nadále čelil této hrozbě. Projevuje se to navenek v držení těla, výrazu tváře, zaťatými pěstmi a čelistmi, mělkým dechem atd. Díky sledování těchto somatických projevů, vedení k pociťovanému vjemu ("felt sense") - čili uvědomování si sebe sama, s nimi můžeme pracovat a postupně je zastoupit novými zdravými. Zásadní je všímat si toho, co se děje, pozorovat své vnitřní procesy. Levine vždy zdůrazňuje, že duchovní tradice rozvíjejí dechové, pohybové a meditační techniky, které umožňují snášet a lépe integrovat hluboké vnitřní stavy - pečlivé a soustředěné sledování vnitřních pocitů, myšlenek a pohybů vede k prohlubování pociťovaného smyslu Já. Klasická psychoterapie zkoumá verbálně přístupné vzpomínky, nepracuje s fyzickým tělem, a proto má omezenou účinnost při práci s traumatem. Nezabývá se tedy kořeny, neproniká do limbického systému a plazího mozku, kde jsou uložená jádra traumatických událostí. Vědomá paměť je pouze vrcholkem ledovce. Může ale představovat dobrý start v práci na sobě a dát věci do pohybu.

Biologie a regenerační schopnosti

Žijící organismy mají biologicky přirozenou tendenci k hledání a nastolení vnitřní rovnováhy. To je úzce spojené se specifickými samouzdravovacími schopnostmi na fyzické a psychické úrovni. Jde o fyziologickou moudrost, která vždy ví, jak zahojit poraněné tkáně, zbavit se nahromaděného stresu a napětí, a vždy nalezne pro dané období kompenzační mechanismy, abychom mohli co nejlépe fungovat. Tyto přirozené samouzdravovací priority označujeme pojmem vrozený plán léčení. Terapeut nikdy dopředu neví, co se přesně bude řešit a v jakém pořadí. Léčebný plán se nám odhaluje postupně a jde o to, abychom bedlivě sledovali vše, co přichází a dávali průchod moudrosti zdraví klienta a jeho individuálních potřeb. Často se tedy děje to, že klient přichází s určitým psychickým problémem, chronickou bolestí v nějaké části těla, a několik setkání se řeší úplně jiné věci. Můžeme tento proces porovnat k rozmotávání klubka - nikdy přesně nevíte, kde se vynoří další uzel a jak bude velký. Klíčové je následovat vrozený plán léčení, dát průchod nezpracované historii a postupně se dostat ke kořeni problémů. Bývá to práce na mnoho měsíců / let.

Prenatální a porodní trauma

Kraniosakrální biodynamika dovoluje zpracovat témata spojená s početím, prenatálním obdobím, porodem a dobou poporodní. Mnoho klientů přichází s jinými problémy a během jejich zpracovávání se dostaneme k období, kdy ještě byli v břiše své matky, která zažila nějakou nehodu, nemoc, násilí, lékařský zákrok, a to vše zanechá velmi silné stopy na děťátku. Někdo v sobě objeví hluboce potlačené vzpomínky na to, že jeho početí bylo spojené s násilím, byl nechtěným dítětem, během porodu se škrtil nebo zasekl v porodních cestách a mnoho dalších zážitků. Tato raná traumata jsou otisknutá v naší nervové soustavě, velmi silně vrytá do celého našeho bytí a ovlivňují základní oblasti našeho fungování v životě - pocit neustálého ohrožení, strach ze smrti, časté vystavování se riziku, sklony k násilnému chování, nízká sebehodnota, pocity nespravedlnosti, studu, viny, osamocení atd. Dobrá zpráva je, že všechno to lze zpracovat i po tom, co již uplynulo mnoho desítek let. Samozřejmě je o mnoho lepší pokud se ošetření provádí přímo na miminku krátce po porodu. Může dojít k rychlému rozpuštění vzniklých otisků, neponese si je dále do života a nebude muset v dospělosti vytahovat staré kostlivce ze skříně.

Podvědomé vzorce

Klienti přicházejí s tím, že se jim určité věci v životě stále opakují, chodí jim do cesty podobní lidé, vztahy, nepříjemné zkušenosti, vracejí se strachy, pocity viny, úzkost, deprese, zdravotní problémy, úrazy určitých částí těla. Tyto programy jedou někde pod povrchem a my k nim nemáme přístup - nedaří se nám je vypnout a  odstranit,  jedeme  stále   stejně  v určité setrvačnosti.  Tyto programy jsou vlastně jakousi stopou v naší nervové soustavě, jsou to představy o čemkoliv. Neustále se dožadují pozornosti. Důležitý moment přichází ve chvíli uvědomění, že takový vzorec - program existuje a rozhodneme se ho rozpustit. Obnáší to ale určitou dávku trpělivosti, úsilí a času. Často je to ve chvíli, kdy už jsme z toho opravdu unavení, naštvaní, nebaví nás v tom dále pokračovat, něco nepříjemného se nám stane. Jakmile se program o svoji pozornost upomene a nejsme ukotveni sami v sobě, zase se jím začneme zabývat a to se děje tak dlouho, dokud ukotvení v sobě není trvalé. Konečně si ale stejně jednou uvědomíme, že to nejsme my! Nenaříkejme, že jsme opět podlehli. Buďme si vědomi sami sebe a neodsuzujme se za to, že nás to opět vtáhlo. Oslavujme i své chyby a zakopnutí. Je potřeba přijímat jakoukoliv situaci a nebojovat  s ní  -  přijmout  i  nepříjemné  pocity,  prostě cokoliv.  Přijetí je zde naprosto klíčové. 

Biodynamická terapie a metoda somatického prožívání podle Petera Levine´a umožňuje nahlédnutí do vlastního nitra, odhalení kořenů našich problémů a tak můžeme postupně zpracovat bolestnou minulost, která nás stále omezuje. V denním životě se to projeví tak, že máme rádi sebe a je nám se sebou dobře, líbí se nám naše tělo, chováme se k sobě i k druhým laskavě, ohleduplně, lépe zvládáme stres, máme zdravě nastavené hranice, dobře spíme a jíme, zlepší se náš fyzický stav, máme více energie, dokážeme odpočívat bez výčitek, upřímně ostatním přejeme, aby se jim dobře dařilo, tvoříme harmonické vztahy, děláme práci, která nás baví, máme svoje oblíbené koníčky a tak dále.