Trauma... a co s ním ??

autor: Mgr. Danuta Sliwková, psycholog

Trauma je naše reakce na určitou událost. Nachází se v nás, tedy ne v samotné situaci. To znamená, že v nás vzniká otisk, nějaká zraněná část. Kvůli tomu pak trpíme. Traumatické události jsou stresující, ale pozor - ne všechny stresující události způsobují trauma. Jedná se o individuální vnímání - to, co je pro jednoho ohrožující a zahlcující, může být pro druhého událostí, na kterou brzy zapomene.  

Trauma má magnetickou a vsakující kvalitu - rádo k sobě přitahuje podobné. Proto si k sobě přitahujeme situace a lidi, které nás tak zvaně aktivují - zraňují nás, znervózňují, urážíme se, nemůžeme spát, vztekáme se, jsme sevření strachy, upadáme do deprese, jsme nemocní... Ta zraněná část totiž stále vystrkuje růžky, touží být viděna, cítěna a přijata. Trauma se občas projeví až po mnoha letech, nemusí to být hned po nějaké události. 

Reakce traumatizovaných osob často bývají dost nečitelné, nejsou logické, nemáme pro ně vysvětlení, objevují se pomalu a plíživě. Děje se to, protože se postupně těmto nenápadným změnám přizpůsobujeme. Např. iritují nás některé typy lidí, trhneme sebou po zaslechnutí určitých typů zvuků, sevře se nám žaludek a je nám na zvracení z něčeho, polije nás pot vždy, když projíždíme tunelem atd. Cítíme, že s námi není něco v pořádku, ale nevíme co přesně a proč, a má tendenci se to opakovat, časem i zhoršovat.    

   Jak trauma vzniká? 

1. Když se něco děje příliš rychle - nestíháme reagovat a dojde k zahlcení 

2. Je toho příliš moc - příliš mnoho podnětů v určitém časovém úseku a dochází k zahlcení

3. Stalo se to příliš brzy - ještě jsme na to nebyli připraveni a dochází opět k zahlcení

4. Něčeho bylo příliš málo - zajištění potřeb, lásky, bezpečí, přijetí atd 

5. Když nás něco, co vnímáme jako ohrožující a zahlcující, zbaví schopnosti reagovat - tato nemožnost reakce může mít pro nás fatální dopad, prožíváme bezmoc a nejsme schopni se bránit, reakci dokončit

   Co tedy s tím? Co potřebujeme?

Kvalitní integrativní a pravidelná terapie, která pracuje celostně - vede nás k vnitřním a vnějším zdrojům, spojuje nás se sebou, s úrovní vlastních emocí, prožitky těla a s naší myslí, obnovuje seberegulační mechanismy, postupuje se tempem adekvátním kapacitě klienta a metodou postupných krůčků, důležité je, aby nedocházelo k zahlcení a retraumatizaci  

Všímavost

Trpělivost

Jemně, citlivě a postupně - po malých krocích, abychom nebyli zahlcení vlastními procesy a životem

Kvalitní strava a příjem tekutin - každý jsme jiný a každému nám svědčí něco jiného, proto pozor na módní trendy a drastické diety, dlouhé půsty atd.

Rovnováha - přiměřený pohyb versus kvalitní odpočinek a spánek

Vztahy s lidmi

   Jak poznat, že to funguje, že jdeme správnou cestou?

Cítíme čím dál tím výrazněji, co nám doopravdy prospívá a co naopak škodí

Je nám dobře se sebou - zvládáme být o samotě bez pocitu bolestné osamocenosti a opuštěnosti

Zlepšuje se náš psychický stav - zažíváme pocity radosti a štěstí a stojíme přitom nohama na zemi, postupně mizí úzkostné stavy, deprese, tendence k sebepoškozování, noční můry, nespavost, časté záchvaty vzteku a zuřivosti (pozor! občasné projevy vzteku jsou přirozené a zdravé), mizí závislosti... atd. 

Upouštíme od černo-bílého vidění světa 

Cítíme se dobře v těle a jsme se svým tělem spokojení, mizí chronické bolesti, zatuhliny, blokády, chronická onemocnění, migrény, máme pravidelnou menstruaci, která už není každoměsíčním utrpením... atd.

Prožíváme emoce - člověk přeci má pocity, není to robot, který pouze přemýšlí, analyzuje, plánuje, argumentuje bez emocí, ale na druhou stranu se už v emocích tolik netopíme (bezbřehý smutek, ve kterém se koupeme dlouhé dny a týdny, výbuchy vzteku kvůli každé maličkosti...) 

Máme dostatek energie - mizí všudypřítomný pocit únavy, samozřejmě občas je naprosto přirozené cítit se unavený - večer, po výkonu / práci...

Dokážeme odpočívat - nepotřebujeme se už neustále někam hnát, stále pracovat, sportovat, vykonávat nějaké činnosti... chvíle klidu pro nás nejsou stresující

Tvoříme harmonické a hezké vztahy

Máme zdravě nastavené hranice - cítíme, kam až někdo nebo něco může, abych nebyl zahlcený, nepřekračuju hranice ostatním, nemáme potřebu manipulovat s ostatními, nepřekrucujeme, nelžeme...

Pokora, soucit, důvěra - důvěra v sebe, vlastní sebehodnota, důvěřujeme ostatním (bez naivního pocitu, že všechno je vždy skvělé, "růžové", bezpečné, dějí se mi pouze hezké věci)

...zkrátka všechno je to tak nějak více uprostřed a v rovnováze, žije se mi dobře, miluji sebe a ostatní, tvořím, pracuji, sportuji...     

      Můj pohled na terapii traumatu

Pro mně je vždy velice důležité, abychom s klientem opatrně a optimálním tempem (=podle individuální kapacity klienta) šli k prožití a zvládnutí pocitů, jimiž byl původně zahlcen. Traumatická vzpomínka v klientovi stále uvnitř žije svým vlastním životem, často bez jeho vědomí. Tato traumatická vzpomínka pak může být dokončena, znovu propojena a transformována. Transformuje se v sílu, ve zdroj a my tak můžeme dozrát, zesílit a opět se radovat ze života. Je potřeba vlastní odvahu, trpělivost, jít postupně po krůčích a pracovat paralelně na úrovni emocí, těla, mysli a pro mnohé je stěžejní zahrnutí i duchovní roviny. 

Peter Levine - Němé zpovědi, Trauma a paměť, Stephen Porges - The polyvagal Theory, Babette Rothschild - Tělo nezapomíná, Bessel van der Kolk - Body keeps the score, Giorgia Milne - Stillness Touch, Charles Ridley - Ticho a klid