Něco je ve mně porouchané ?? Trauma...

Trauma v raném dětství zásadně ovlivňuje mnoho rovin našeho života. Raným dětstvím mám na mysli období od početí do cca 3 let věku (včetně prenatální doby). Traumatem nazývám osobní zkušenost, která se nám stala příliš brzy, příliš rychle, v příliš silné míře  (bylo  toho zkrátka moc) a/nebo toho bylo příliš málo (péče, pozornosti, respektu...). Něco nás zahltilo... To, co je pro jednoho traumatizující, může být pro někoho jiného zkušeností, kterou lehce propluje a nic moc to v něm nezanechá. Proto říkáme, že trauma vězí vlastně v nás a ne v samotné zkušenosti, kterou jsme prožili.

Proč je v nás ten pocit, že je s námi něco špatně ?

Rané trauma způsobuje hluboké utrpení a dezorganizaci nervové soustavy na všech úrovních našeho fungování, vede k narušení vztahu k sobě samým a narušení vnímání sebe sama. Je v nás přítomný neurčitý pocit, že se stane něco špatného a že je v nás uvnitř něco porouchané. Pro takové osoby je těžké vysvětlit vlastní problémy, často prožívají různého druhu strachy, pocity studu, často se za něco vnitřně kritizují. Jsou zde typické nejrůznější obavy, rituály, obsesivní myšlení, sebepoškozování atd.. 

Lidé, kteří prožili trauma často pociťují úlevu, když poznají, že jejich obtížné symptomy mají určité spojující vlákno a že našli nějaké vysvětlení všech svých problémů. Pojmenování strachu přináší úlevu, ale často jen krátkodobou. Je to totiž vysvětleno na rozumové úrovni a to nestačí k úplnému přijetí a zpracování. Takoví lidé mají snahu vypořádat se s úzkostí, depresí, chronicky nízkým sebevědomím, přehnanou ostražitostí, pocity studu, viny a disociace (odpojení od sebe i od světa kolem) atd. Bez ohledu na to, jak hluboko potlačili svou touhu po spojení se sebou a s druhými, je tato touha v nich někde hluboko uvnitř stále přítomná. Touhu po spojení museli kvůli velkému utrpení umlčet a potlačit tak nejzákladnější prvek svého lidství. Nicméně touha po spojení je přirozenou součástí naší existence a v určité fázi života se objeví. Pocit, že je ve mně něco porouchané, je tedy pouze pocitem. Je to vlastně úplně opačně - přežili jsme tu hrůzu, my jsme to zvládli! Pocit porouchanosti je tedy známkou toho, že fungujeme, že se chráníme, obranné mechanismy se nastarovaly, abychom mohli dále co nejlépe fungovat a zkrátka nějak dál žít! 

 Pamět a trauma

Rozvoj naší paměti má na starosti hippokampus a pokud dojde k traumatu ve velmi časném období vývoje našeho mozku, objevují se u lidí symptomy vývojového posttraumatického stresu - ačkoliv tito lidé nemají žádné vědomé vzpomínky na nějaké traumatické události. Takové události se mohly stát během početí, během prenatálního vývoje v břiše matky nebo běhěm/po porodu. Často vidím, když zpětně procházíme s klienty tato období, jak velký dopad to má na celý jejich život a jak i po několika letech nebo desítkách let je trauma stále aktivní a má ničivé dopady na vztahy, práci, osobní uplatnění atd. V nervové soustavě zůstávají silné otisky traumatických zážitků a projevuje se to tím, že máme pocity neustálého ohrožení, dochází k snadnému rozrušení a strnutí - disociace, znecitlivění, časté vystavování se riziku, obrácení agrese proti sobě a/nebo proti vnějšímu světu, oslabení životní síly atd.

Je děsivé, že až v 80. letech 20. století americká lékařská asociace poprvé oficiálně uznala, že miminka cítí bolest!!! Mnoho lékařských zákroků se provádělo pouze s použitím léků na znehybnění, ale bez léků tišících bolest. Děti prožívaly naprostou bezmoc, paniku a v důsledku toho naprosto vnitřně zamrzly a ustrnuly. Mnoho dospělých, kteří mají nezpracovaná vnitřní traumata, se chovají k dětem (samozřejmě také k dospělým) velmi necitlivým způsobem a projevují slovní nebo i fyzickou agresi.

Co nám tedy pomůže ? 

Cestou k řešení všech těchto obtíží je postupné propojování se sebou samým, se svým tělem, emocemi, myšlenkami a rozvíjení lásky k sobě. Potřebujeme si uvědomit, že máme nad svým životem plnou kontrolu a postupně  opustit přesvědčení, že jsme chudáci, oběti, že svět je nespravedlivý atd. Převzetí zodpovědnosti za vše, co se mi děje a začít věci v životě měnit, je klíčové pro nastartování procesu uzdravení. Mnoho lidí vnímá svoje tělo velice omezeným způsobem a cítí na začátku nejistotu, strach nebo dokonce silný odpor, když jim nabídnu, aby se nacítili na jednotlivá místa ve svém těle, převedli pozornost na dech, setkali se se svým vnitřním dítětem a objali ho. Nicméně postupně se životní události začnou dít tak, že jsme nuceni pohlednout odporu a strachu do očí. Uvidíme tu opuštěnou, zoufalou a nemilovanou bytost v nás a věci se začnou dít. Netvrdím, že je to vždy jednoduché a že se to obejde bez slz. Zamrzlé emoce a části těla se začnou rozpouštět a postupně krok za krokem je možné vyléčit ty zraněné části uvnitř nás. Sbíráme svoje oddělené části, které traumatická událost rozptýlila. Cílem je tedy poskládat izolované útržy nás samotných do jednoho celku. Pocítíme, že tady na světě máme svoje místo, že věci v životě mají smysl a že je možné cítit vnitřní klid a prožívat radost. 

Důvody vzniku tramatu

Příčin vzniku raného traumatu může být nepřeberné množství. Níže tedy rozdělení do skupin. Chci také zdůraznit fakt, že mnoho lidí  (dokonce odborníků jako jsou psychologové, terapeuti, lékaři, učitelé...) podceňují vliv určitých událostí a bagatelizují jejich význam v životě takto postižených osob. Věta, z které ve mně vře krev a kterou jsem už tolikrát slyšela - "Ale vždyť byl tehdy jen miminko... Došlo k tomu ještě před porodem, to nic necítil..." a podobné.

- Ztráta:

rozvod rodičů, smrt milované osoby / zvířete, oddělení, ztracení se (někde v neznámém prostředí), ztráta něčeho

- Násilí, útok, napadení: 

domácí násilí - psychické / fyzické, zneužívání - sexuální / psychické, šikana (školní, v rodině, v sousedství), jesle / školka / internát, napadení lidmi / zvířaty, svědectví násilí (být přímým svědkem, viděno v TV, videohry, na Internetu...), válka, vysídlení, mezigenerační přenos následků války na pokolení, únos, věznění

- Lékařské a chirurgické zákroky, nemoci:

zákroky u zubaře, chirurgické zákroky, lékařské zákroky v různém rozsahu a kvalitě - jehly, testy, cévky atd., např. trhání mandlí, nehybnost a zabraňování v pohybu - ortézy kyčlí u miminek, dlahy, sádry, život ohrožující nemoci, vysoké horečky, otrava, prenatální / porodní / poporodní komplikace  

- Nehody, pády:

tonutí, dušení / škrcení, pády z výšek, autonehody, sportovní úrazy

- Živelné pohromy, životní prostředí

požáry, tsunami, zemětřesení, tornáda, pobyt v extrémních teplotách (nízkých i vysokých), náhlé hlasité zvuky (obzvláště u miminek a malých dětí)

Inspirace: Peter Levine - Probouzení tygra, Peter Levine - Trauma a paměť, Arthur Janov - Prvotní otisky, Arthur Janov - Primární terapie